Trasy pro pěší

Den 1

Trasa začíná ve Velkých Karlovicích, odkud stoupá na hřeben Javorníků. Z údolí Podťatého vede na hřeben modrá turistická stezka. Zavede nás do rekreačního střediska Kasárna, do místa vhodného k symbolickému započetí integrace rozdělených česko-slovenských zájmů. Oblast na severozápadním úbočí Velkého Javorníku byla po dlouhá staletí bodem sporů, často i krvavých, mezi Uhrami a Moravou. V období poválečného Československa zde svou činnost rozvíjely především sportovní kluby ze Zlína a Vsetína, a tak v této oblastí rozdělení státu vedlo k rozjitření mnohých, takřka již zapomenutých svárů. Po roce 1992 byla oblast Kasáren předmětem jednání rozhraničovací komise, ale ke změně vedení hranice nedošlo. Majitelům nemovitostí bylo povoleno navštěvovat osadu pouze s platným dokladem totožnosti a od Makova byla vybudována nová cesta pro automobily (původně byla Kasárna autem dostupná jen z Česka), která měla podtrhnout jasnou příslušnost lokality ke Slovensku. Současná doba naštěstí již malicherným sporům o malou rekreační oblast nepřeje – rozšíření Schengenského prostoru a zvýšená podpora přeshraniční meziregionální kooperace přispívá k utěšenému rozvoji cestovního ruchu na Kasárnách a v jejich okolí bez ohledu na to, že zde dávné historické okolnosti vedly k posunu hranice mimo optimální hřebenovou linii směrem ke Vsetínské Bečvě.

Po hřebenu, který je až po vrchol Malý Javorník na slovenské straně, pokračuje trasa pod Veľkým Javorníkem, s 1071 m n. m. nejvyšším bodem pohoří Javorníky, přes Stratenec (1055 m n. m.), kde od roku 1969 stojí památník odboje za II. světové války. V roce 2008 zde přibyla rozhledna, která nabízí výhledy jak na údolí Váhu a Strážovské vrchy na východě, tak na Vsetínské vrchy za údolím řeky Vsetínská Bečva na západě. Na slovenskou stranu je dobrý výhled jen odsud, zatímco panoramatem moravských pohoří se můžete kochat prakticky celou cestu po hřebenu. Teprve na vrcholku Malého Javorníku se cesta ukrývá do lesa. Červená hřebenová trasa pak pokračuje k jednomu z nejvýznamnějších zimních středisek v Javorníkách. První příležitostí k přespání je horský hotel Portáš, pojmenovaný podle původních strážců hranice mezi Moravou a Uhrami. O kousek dále se pak nachází vrchol Kohútka, pod nímž leží stejnojmenný horský hotel. Zde je doporučené zakončení prvního dne přechodu česko-slovenským pohraničím.

Den 2

Následující úsek trasy, stále po červené, vede především lesnatým terénem, po hřebeni západní části Javorníků přes Papajské sedlo a vrchol Makyta (923 m n. m.), kde se odděluje od česko-slovenské hranice a míří na jižní Valašsko. Po 17,5 kilometrech, na konci celodenní cesty, se nachází vrcholek Hradisko, pod nímž leží Pulčínské skály. Oblast kolem vrcholu a skal je národní přírodní rezervací. Zdejší lesy se vyznačují původní druhovou skladbou, nachází se zde největší skalní město v pískovcích moravské části Karpat a dokonce zde bylo objeveno několik jeskyní. V obci Pulčín je z prostředků OP Přeshraniční spolupráce renovované informační centrum, kde můžete zaplatit symbolický poplatek za přenocování na přírodním tábořišti. Na Pulčínských skalách je horolezecká činnost zakázaná, ale u blízkého Lidečka (3,5 km po modré stezce) se nachází renomovaná lezecká lokalita Čertovy skály.

Den 3

Další etapa přechodu česko-slovenských hranic na pomezí Zlínského a Trenčínského kraje vede po červené turistické stezce z Pulčína přes Francovu Lhotu a Střelnou na vrchol Královec (odbočka po zelené trase). Překonáním malebného hornolidečského kraje opustíme Javorníky a vstoupíme do Bílých Karpat. Proslulá je zdejší zachovalá kulturní krajina – původní lesy či louky s výskytem vzácných orchidejí dokládají, že v tomto kraji se činnost člověka a udržování životního prostředí doplňuje a vytváří v dnešní době unikátní ekologické systémy. Po cestě můžete znovu ocenit boom, kterým v posledních letech a desetiletích prochází stavby rozhleden. Z Francovy Lhoty se po modré turistické stezce můžete vydat na Čubův kopec (720 m n. m.), kde vyrostla nová, 16 metrů vysoká dřevěná rozhledna v roce 1991. Nabízí výhled nejen na blízké vrcholy Javorníků, Bílých Karpat a Vizovických vrchů – za dobrého počasí můžete dohlédnout až na slovenské Strážovské vrchy nebo Malou Fatru. Na vrcholku Královec (655 m n. m.) nad městem Valašské Klobouky se můžete pokochat výhledem z další nové rozhledny. Je vysoká 22 metrů a byla dokončena v roce 2006. V její blízkosti se nachází rekreační středisko a i do samotného města Valašské Klobouky je to již pouhých 3,5 km – jeho návštěva však znamená sestup o 250 nadmořských metrů níže.

Den 4

Čtvrtá etapa se vrací na hranice Česka a Slovenska, kudy vede červená turistická stezka po hřebeni Bílých Karpat, přes lesy a kopanice nad Nedašovem a Nedašovou Lhotou. Cílem jsou Vršatecká bradla, mohutné vápencové útesy výrazně vypreparované z flyšových hornin Bílých Karpat. Od 13. století zde cestu z Pováží na Moravu střežil skalní hrad, který však v roce 1707 zničil výbuch střelného prachu. Pod hradem, ve Vršatském Podhradí, bývalo živé zimní středisko se dvěma vleky – po roce 1989 však ztratilo na významu. V současné době zde funguje tříhvězdičkový hotel, pro většinu turistických nadšenců cenově nevhodný – řešením přenocování může být pokračování dále po trase (5 km do Sidonie, 12 km Brumov-Bylnice) nebo ubytování v soukromí.

Den 5

Den 6

Následující dvě etapy vedou přes Vlárský průsmyk, významnou sníženu vzniklou říčním pirátstvím, do jižní části Bílých Karpat. Ve Vlárské průsmyku, který byl v historii významným přechodem mezi Moravou a Slovenskem, prochází červená turistická stezka dvěma obcemi se sklářskou historií, Svatým Štěpánem a Sidonií. Dějiny Sidonie znovu ukazují na problémy vzniklé rozdělením Československa – do roku 1997 byla součástí slovenské obce Horné Srnie, než z ní revize hranic učinila místní část českého města Brumov-Bylnice. Údolí Vláry v nadmořské výšce 274 m je nejníže položeným místem přechodu, odsud cesta prudce stoupá na vrcholek Javorníku (782 m n. m.). Hřeben je zde převážně zalesněný a bez turistických chat, pro přenocování tedy připadá v úvahu buď již některá z obcí ve Vlárském průsmyku, nebo sestup z hřebene do Šanova, Hostětína či Pitína. Další příležitosti jsou pak v Žitkové, Novém Hrozenkově, v rekreačním středisku na Mikulčině Vrchu, případně v Lopeníku. Cestu lze absolvovat buď po červené stezce k lomu Rasová a dále po zelené na Vysoký a Mikulčin vrch, nebo s náročným sestupem a výstupem přes Nový Hrozenkov po žluté stezce, která se odděluje pod vrcholkem Bašta. Druhá varianta umožňuje bližší seznámení se specifickou kulturní krajinou Moravských Kopanic, protože prochází přes obce Žitková a Vyškovec. Oblast patří do povodí Váhu, byla osídlena z Uher a zdejší obchodní aktivita směřovala ke slovenským městům. Zdejší nářečí a další etnografické rysy jsou proto velmi specifické.

Den 7

V širším vymezení zahrnují Moravské Kopanice i území obcí Lopeník, Březová a Strání, tento region tedy tvoří kulisu i pro poslední, sedmou etapu přechodu česko-slovenského pomezí. Úsek, z Mikulčina vrchu celý po zelené stezce, je dlouhý 17 km a zahrnuje poměrně náročné výstupy (celkem přes 1 000 m), které Vás zavedou na nevyšší vrcholky Bílých Karpat – Velký Lopeník (911 m n. m.) a Velkou Javořinu (970 m n. m.). Na Velkém Lopeníku můžete obdivovat blízká i vzdálená, moravská i slovenská pohoří z 22 m vysoké rozhledny, která byla otevřena v roce 2005. Přes sníženiny při obcích Březová a Strání (místní část Květná), vede cesta z Lopeníku na Velkou Javořinu – symbolický cíl celého přechodu. Nejvyšší vrchol Bílých Karpat je totiž výjimečný nejen bukovým pralesem, chráněným v Národní přírodní rezervaci Javořina, ale také jako tradiční místo přátelských setkání Čechů a Slováků už od 19. století. Od roku 1924 stojí pod vrcholkem Javořiny turistická Holubyho chata. Současná stavba byla otevřena v roce 1930 po požáru z roku 1926. Na přelomu 20. a 21. století fungovala jen omezeně, ale v současné době je nově rekonstruována a nabízí ubytování i občerstvení pro turisty. Na vrcholu Velké Javořiny, tak významném pro historii česko-slovenských vztahů, tak mohou se mohou zase setkávat národu z obou jeho úbočí a rozvíjet přátelství, které bylo v předminulém desetiletí těžce prověřeno.